KOLEM SLOVENSKA ZA 60€ V PĚTI DNECH (část 2)

Tento článek je pokračováním PRVNÍ ČÁSTI.

2. ČÁST

DSCN5276

DRUHÝ DEN – KOŠICE

Košice je krásné město ve východní části Slovenska. Přijely jsme tam brzy ráno, takže jsme měly tu možnost procházet se prázdnými ulicemi, což úplně zbožňuju. Byl horký slunečný den a atmosféra města byla úžasná.

Za celý den jsme každá utratila jen 5 euro. A to jsme si dokonce daly kafe v téhle nádherné kavárně!

DSCN5287

Co můžete vidět v Košicích?

Nejprve bych chtěla zmínit obrovský nádherný kostel:

DSCN5269

Potom pěkné náměstí (kterých je tam hodně):

Klidné a okouzlující ulice:

Ústavní soud Slovenské republiky:

DSCN5305

Další krásné budovy:

DSCN5283DSCN5302

Fontánu s vytesaným zvěrokruhem:

DSCN5295

Mimochodem, tohle náměstí jsem si zamilovala. Sedly jsme si na lavičku a chvíli si četly. Bylo to super. Jsme ten typ lidí, kteří si čtou i při cestování (prostě to krásně podkresluje celou tu atmosféru).

Sochy z písku v parku (zrovna tam byla nějaká výstava):

DSCN5312DSCN5254DSCN5252

SLOVO:

DSCN5251

A nakonec malé jezírko:

DSCN5313

Lidé často srovnávají Bratislavu a Košice. Ale upřímně? Mně to moc nejde. Obě tato města mají úplně jinou atmosféru. Bratislava je spíše velkoměsto, přestože hodně klidné a tiché. Košice mi zase přijdou jako místo, kam byste jeli spíš na dovolenou. Dokážu si představit, jak sedím na balkóně s výhledem na hlavní ulici, píšu knihu a usrkávám kafe. Ale nemohla bych tam žít dlouhodobě. Ta města jsou prostě úplně jiná.

Košice jsme si vážně užily, a dokonce jsme si i zdřímly na nějaké trávě poblíž nádraží (ehm), takže jsme dohnaly zameškané hodiny spánku.

Naše další zastávka: SLOVENSKÝ RÁJ!

Musely jsme jet hodně vlaky a autobusy, abychom se tam konečně dostaly. Naše oblíbená zastávka byl Vydrník, což je malá vesnice poblíž národního parku. Nedává to žádný smysl, to jméno jen znělo hodně vtipně a my byly opravdu unavené.

DSCN532620885105_1497514166937764_214075031_n

Tahle bouda měla reprezentovat autobusovou zastávku, ale neměli tam ani nápis ZASTÁVKA. Celá ta situace byla prostě směšná, protože to ani nebylo moc vtipné, ale my si z toho vytvořily dokonalý interní vtípek. Takové chvíle miluju.

Po tom, co jsme vystoupily z autobusu v Hrabušicích (hah, další zábavné jméno…), šly jsme dalších 20 minut po silnici. A bylo to boží. Zpívaly jsme písničky ze Starkid muzikálů, umíraje únavou a bolestí v zádech z těch těžkých krosen. Ale bylo to štěstí.

DSCN5328DSCN5332DSCN5338

Zapadalo slunce a my před sebou měly další dobrodružství. A to byl ten moment, kdy jsem si pomyslela:

“Já zatraceně miluju cestování.”

Protože tohle je ono. Tohle je život, který stojí za to žít. Putovat někde na konci světa, pouze s krosnou a dobrým kamarádem. Takové vzpomínky si uchováme navěky a budeme se nad nimi usmívat, až zestárneme. A v tuhle chvíli jsem si byla jednou věcí jistá – cestování není jen koníček. Je to životní styl. Je to vášeň. A než umřu, hodlám cestovat, jak jen to jde.

20370666_1475601875795660_1795380065_nDSCN5347

Byly jsme tam! Národní park Slovenský ráj. Zvládly jsme poprvé v životě postavit samy stan (což byla taky sranda) a usnuly jsme, očekávaje dobrodružství dalšího dne.

O čemž si můžete přečíst v mém dalším článku.

Denisa