JEDEN DEN V DUBAJI (UAE)

S kamarádem jsme se účastnili českého projektu Prales dětem v Indonésii a na cestě tam jsme měli tu možnost strávit jeden den v Dubaji, protože jsme měli dlouhou mezeru mezi lety.

DSCN3916

Když jsem poprvé vyšla ze dveří letadla, do obličeje mě udeřilo příšerné horko. V Dubaji bylo sedm ráno a vzduch už byl víc horký, než jak jsem ho zažila v celém svém životě. Když jsme se konečně dostali přes všechny ty letištní záležitosti, našli jsme stanici metra a koupili si denní lístek (stál okolo 22 dirhamů, což je nějakých 130 korun).

DSCN3807

Na Dubajském metru je zajímavé to, že ho nikdo neřídí – lidé ho ovládají na dálku. Taky se podobá spíš tramvaji, protože většinou jezdí nad zemí a ne pod ní. A vždycky je tam vagon jen pro ženy a děti, kam muži nesmí vstoupit. To mi přijde trochu divné a nefér, ale konec konců je to jejich město, ne moje.

Naše první zastávka byla ssamozřejmě Burj Khalifa a Dubai Mall. Jenže když jsme vyšli z metra, neocitli jsme se venku – místo toho jsme byli v nějaké dlouhé chodbě, která někam vedla.

DSCN3821

Tohle jsme před příjezdem nevěděli: budovy v Dubaji jsou propojené takovými tubusy s klimatizací, aby lidé nemuseli chodit ven a zažívat to horko pouště. Šli jsme za ostatními lidmi (moc jich nebylo – už bylo okolo půl deváté ráno a Dubai se pořád zdál prázdný) do Dubai Mallu.

DSCN3830DSCN3837DSCN3847

Byli tam jen uklízeči, kteří nám řekli, že všechny obchody otevíraly v 10 ráno. Ale my umírali hlady, takže jsme začali hledat supermarket v naději, že bude otevřený dříve. Tomáš mezitím začal jíst jablko. Najednou k nám přiběhl nějaký muž a hodně vystrašeně řekl Tomovi, ať to jablko rychle schová, protože v Dubai Mallu se nesmí jíst ani pít, a kdyby ho někdo viděl, dal by mu velkou pokutu. Děkujeme, cizinče!

O Dubai Mallu vám řeknu jednu věc. Je OBROVSKÝ. A taky matoucí a všechno vypadá úplně stejně, takže je dost lehké ztratit se. Procházeli jsme tím obchoďákem aspoň hodinu, ptali jsme se uklízečů, kde bychom mohli najít supermarket (nebo alespoň nějaké dveře, které by vedly ven – nikde žádné nebyly), když jsme ho konečně našli a koupili si jídlo. Jenže v Dubai Mallu se nesmí jíst ani pít, takže jsme se rozhodli vypadnout z té obří budovy. Další půl hodinu jsme hledali dveře ven. Nic. Tenhle obchoďák nás prostě nechtěl pustit ven. Nakonec jsme se tedy vrátili do tubusu mezi Dubai Mallem a metrem, kde jsme našli únikový východ a konečně se ocitli venku na ulici.

DSCN3853

A konečně jsme mohli jíst!

DSCN3856

Seznam lidí, kteří byli v tu chvíli na ulici:

  1. já a Tomáš, připomínající hladové bezdomovce
  2. uklízeči
  3. pár úředníků V OBLEKU (jak se mohli nepotit, to je pro mě stále záhadou)
  4. dělníci, kteří stavěli nebo opravovali mrakodrapy

DSCN3858

Tohle jsem si prostě musela vyfotit, protože jsme umírali horkem a tenhle muž měl na sobě TOHLE. Fakt moc ho obdivuju.

Dojedli jsme bagetu a vydali jsme se do ulic.

DSCN3863DSCN3865DSCN3875DSCN3883DSCN3850DSCN3848

Potom nás to začalo nudit, protože všude byly jenom mrakodrapy a prázdné ulice. Šli jsme zpátky na metro (skrze další únikový východ, samozřejmě) a rozhodli se prozkoumat Palm Jumeirah.

Abych řekla pravdu, chtěli jsme prostě jen najít nějakou pláž blízko toho umělého ostrova, kde bychom mohli ležet a odpočinout si. Museli jsme přestoupit z metra na linku tramvaje a pak zase na jinou linku. Dostat se tam trvalo asi hodinu a půl. Ale. Nedostali jsme se na pláž.

DSCN3895DSCN3899

Nastoupili jsme do nějakého vlaku v představě, že jede na pláž. Místo toho nás ale vezl NA Palm Jumeirah. Na ten ostrov. Na konec toho ostrova.

DSCN3912

Na konci je tenhle obří hotel a aquapark. Neměli jsme peníze ani čas, abychom šli do aquaparku, ale chvíli jsme se tam zdrželi a procházeli se kolem.

DSCN3923DSCN3929

A jeli jsme zpátky.

DSCN3948DSCN3952DSCN3956DSCN3905

Vidíte ty stíny v pozadí? Takhle daleko jsme byli od Burj Khalify a od centra.

Zase jsme měli hlad. A protože jsme na ulicích neviděli žádné obchody (jakože ŽÁDNÉ – viděli jsme jen vysoké mrakodrapy, které ani trochu nepřipomínaly obchody), tak jsme jeli zpátky do Dubai Mallu. Do našeho supermarketu. A tentokrát tam byli lidé! A taky zimní stadion.

DSCN3845

Uprostřed obchoďáku. Já říkala, že je to opravdu velká budova.

Tentokrát jsme našli i Dubajskou fontánu.

DSCN3961DSCN3963

Koupili jsme si jídlo. Bylo nám řečeno, že v Dubai Mallu je Food court, kde se dá jíst. Bylo to dokonce vyznačené i na mapě. Nenašli jsme to. Chtěla jsem taky vidět staré město Dubaje, ale teď už jsme byli dost vyčerpaní kvůli jet lagu a kvůli celému tomu zmatku z mrakodrapů, takže jsme prostě našli další únikový východ, snědli si jídlo v 41° teplotě a jeli zpátky na letiště.

Budu upřímná. Dubaj se mi moc nelíbil. Tady jsou důvody proč:

  1. Vypadá jako město mrakodrapů a duchů. Chápu, proč lidé nechodí moc ven. Ta teplota je příšerná. Ale takhle to vypadá, jako kdyby ty mrakodrapy pro nikoho nebyly. Jako kdyby ničemu ani nesloužily. Jako kdyby v Dubaji bylo víc mrakodrapů než opravdových lidí.
  2. Je to krásná ukázka toho, co lidé dělají, když mají příliš mnoho peněz. Dubaj je příkladem toho, jak se dá penězi mrhat. Myslím si, že místo stavění dalších a dalších mrakodrapů, které všechny vypadají stejně, by lidé Spojených Arabských Emirátů mohli své bohatství využít lépe.
  3. Byla to docela nuda. Mám ráda hluk na ulicích, malé místní obchůdky, barvy a různost. Dubai není nic z toho. Možná jsem tam byla ve špatný čas, možná bych změnila názor, kdybych viděla staré město. Každopádně moderní centrum Dubaje na mě vůbec nezapůsobilo. Upřímně mě spíš trochu rozesmutnilo.

Myslím si, že by si každý měl zažít Dubaj na svou vlastní kůži, jelikož názory lidí se můžou lišit. Jsem ráda, že jsem byla v Dubaji, protože jsem ho mohla vidět na vlastní oči. Mohla jsem zničit své představy o perfektním a úžasném Dubaji a místo toho si vytvořit vlastní názor.

Denisa