GENDEROVÉ STEREOTYPY

“Chlapi chtějí jenom sex.”

“Ženy jsou citlivější.”

“Muži jsou hloupější a myslí jen na fotbal/jiné sporty.”

“Ženy jsou otravné, protože žijí pro nakupování.”

Podobné řeči slyšíme každý den. Jsou všude okolo nás. Jsou na obrázcích, v televizi, někteří lidé takhle mluví dennodenně.

Když jsem vyrůstala, slýchala a četla jsem hrozně moc příšerných věcí o mužích, a kvůli tomu jsem je začala nenávidět dřív, než jsem s nimi vůbec něco měla (naučila jsem se, že všichni muži nejsou jen podvodníci a lháři, teprve před pár lety). Moje mamka (kterou z celého srdce miluju, je skvělá a každý někdy dělá chyby) mi pořád říkala, ať se nikdy nevdávám.

Když jsem přišla do puberty, došlo mi, že se ode mě něco očekávalo – očekávalo se, že budu nosit make-up a že se budu snažit vypadat co nejlépe za každých podmínek, očekávalo se, že si budu holit každý chlup na těle, že budu sladká a roztomilá a submisivní.

Dívky by si neměly hrát s autíčky a chlapci by si neměli hrát s panenkami.

Přijde mi, že celá společnost dělá mezi pohlavími větší rozdíly, než jsou ve skutečnosti třeba. A co je horší, tyhle rozdíly jsou to, co nás na opačném pohlaví otravuje.

“Ženy vždycky přijdou pozdě, protože jim trvá tisíc let, než se připraví.”

“Muži jsou jednodušší a jejich oblíbené věci jsou: pivo, sport a ženský.”

“Ženy se až moc zajímají o svůj vzhled, vždycky potřebují vypadat sexy a krásně, jejich krása je pro ně prioritou číslo jedna.”

“Chlapy absolutně vůbec nezajímá jejich vzhled.”

“Ženy jsou hysterky a pořád jen žárlí, potřebují víc lásky než muži a jsou paranoidní.”

“Muži nepomáhají s uklízením ani vařením, prostě a jednoduše je jim všechno u háje.”

Ptám se vás: Je to vážně pravda?

Viděla jsem tolik obrázků na internetu o těchhle genderových stereotypech a podle nich jsem často spíš muž než žena. Kluci, se kterými se kamarádím, jsou zase často ženy.

Dává to vůbec smysl? Samozřejmě, že existují určité rozdíly mezi pohlavími a ty bychom neměli ignorovat – naopak, měli bychom je oslavovat a vážit si jich, protože svět by byl hodně nudným místem, kdyby byli všichni úplně stejní.

Ale proč všechno tolik generalizujeme? Každý jedinec je odlišný a svůj, ať už je to muž nebo žena. Někteří lidé jsou citlivější než druzí, někteří jsou více pragmatičtí. Někteří milují Zápisník jedné lásky od Nicholase Sparkse a někteří ho nenávidějí. Ale to přece neznamená, že jsou to vždycky ženy, kdo ho milují, a muži, kdo ho nemůžou vystát.

Co se týče prací a rodinných záležitostí, musíme si uvědomit, že už nežijeme v minulosti. Dřív zůstávala žena doma, vařila a starala se o děti, zatímco muž pracoval a vydělával peníze. Dneska už ale ženy vydělávají taky, proto nevidím jediný důvod, proč by muži neměli pomáhat s domácími pracemi.

Myslím, že bychom se měli víc zaměřit na jednotlivce místo na naše pohlaví. Existují ženy, které zbožňují sex, a muži, kteří ne. Existují ženy, které rády sledují fotbal s flaškou piva, a muži, kteří si radši přečtou knihu. A také existují lidé, kteří perfektně splňují stereotypní genderová očekávání – někteří proto, že to mají ve své nátuře, a někteří k tomu byli donuceni společností.

Stereotypy jsou nebezpečné. Probouzejí v nás úzkost ohledně toho, kdo jsme, pokud se nám pořádně nedaří nosit tu nálepku, kterou jsme dostali při narození.

Muži a ženy jsou oboje krásné pohlaví, krásné fyzické opaky s vlastními dispozicemi. Ale měli bychom být víc opatrní, když přijde na část psychickou, jelikož naše vnitřní já nemusí být tolik ovlivněné naším pohlavím.

Ženy, které milují módu, jsou úžasné bytosti. Ženy, které móda ani trochu nezajímá, jsou úžasné bytosti. Muži, kteří mají rádi sport a auta, jsou úžasné bytosti. Muži, kteří raději vaří a koukají na romantické komedie, jsou úžasné bytosti. My všichni jsme.

Naše pohlaví nemusí nutně určovat naši osobnost.

Denisa