DOBROVOLNIČENÍ V INDONÉSII – GREEN LIFE

Na Sumatře v Indonésii se nachází národní park Gunung Leuser.

SE-Asia-Map-and-Gunung-Leas

Je to domov tygrů sumatérských a slonů sumatérských (oba druhy se blíží vyhynutí, zbývá jich už jen pár set), orangutanů (které můžeme najít jen na Sumatře a na Borneu), poletuch, luskounů, divokých prasat, gekonů a spousty dalších zvířat.

Jenže jejich domov je v ohrožení kvůli plantážím palmového oleje a kaučuku, které se šíří napříč Sumatrou opravdu rychle. Kromě destrukce jejich přirozeného prostředí jsou zvířata lovena kvůli masu, kůži, ‘medicíně’ a kvůli tomu, aby si z nich lidé mohli udělat turistické atrakce. Sloni slouží lidem a umírají – potkala jsem muže, který na vlastní oči viděl zemřít sloní mládě – a tygři, prasata, luskouni a další jsou zabíjeni pytláky, kteří potřebují peníze, aby nakrmili své rodiny (což je samozřejmě neospravedlňuje).

Měla jsem tu možnost účastnit se českého projektu Prales dětem, který operuje na hranicích parku Gunung Leuser. Viděla jsem deštný prales. Zažila jsem džungli. A bylo to něco neskutečného.

DSCN4413

Fotky ani slova nedokážou vyjádřit ten pocit, když tam jste. Můžu jen říct, že když se posadíte, zaposloucháte se a všechno to přijmete, skoro jako kdybyste slyšeli džungli bušit životem. A svobodou.

Po dvou týdnech v deštném pralese jsem ještě smutnější než dřív, když vidím fotky, jako je tahle:

Palm-Oil-sumatra

Není to moje fotka, ale byla jsem tam, viděla jsem to a můžu vám říct, že přesně takhle vypadají plantáže palmového oleje. O tomhle tématu si můžete přečíst více v mém ČLÁNKU. Zjistila jsem, jak to s palmovým olejem skutečně je a jak by se dala ekonomie Sumatry změnit, aniž by se musela dál kácet džungle.

Prales dětem je zakladatelem česko-slovenské rezervace GREEN LIFE, která se zaměřuje hlavně na hranice národního parku Gunung Leuser. Skupují hektary země za pomocí ostatních lidí (nedostává se jim žádné pomoci od vlády) a jejich hlavním cílem je vytvořit něco jako obrannou zeď – ne skutečnou, samozřejmě, prostě pás jejich skoupené země – okolo národního parku. Díky tomu by zabránili palmovým plantážím, aby se v budoucnu šířily hlouběji do pralesa, jelikož by musely překročit soukromý pozemek, a to Green Life nedovolí.

Také vytvořili Tygří hlídku, která se snaží ochraňovat džungli před pytláky a která rozmisťuje fotopasti na různá místa v pralese, kde je větší koncentrace zvířat. Díky tomu můžou lidé sledovat zvířata ve svém přirozeném prostředí. Fotopasti už nahrály několik skvělých videí s tygry!

green_life_2017

Ještě pořád máme před sebou dlouhou cestu, ale jsem si jistá, že Green Life jednou dosáhne svého cíle.

Rozhodla jsem se, že pojedu na Sumatru a pomůžu projektu vlastníma rukama, a tenhle zážitek bych vám chtěla více přiblížit. smile

DSCN4201

TYGŘÍ DŮM

DSCN4027

Po pětihodinové cestě z Medanu, hlavního města Sumatry, jsme strávili asi tři dny v Tygřím domě. Je to takové sumatérské centrum Green Life a také vzdělávací centrum pro děti z blízké vesnice Batu Katak.

DSCN4006DSCN4012

Pomáhali jsme se zahradou,

20403462_1475600975795750_1886399504_n

hráli si s naší malou kočičí kamarádkou,

DSCN4005

šli na procházku s dvěma Indonésankami, které nám vyprávěly o různých rostlinách v pralese,

20370918_1475600929129088_1179976269_n

viděli opice,

DSCN4021DSCN4023

tohle je Thomas’s langur

navštívili vesnici Batu Katak…

DSCN4051DSCN4049DSCN4077DSCN4069DSCN4084DSCN4085DSCN4100

a měli tu šanci učit děti angličtinu!

DSCN409720293168_1427596107356233_4611403079397870412_n

A potom už jsme se jen rozloučili s Tygřím domem a vydali se do džungle.

DŽUNGLE

DSCN5458DSCN5480DSCN5499

No. Jak můžete vidět, první den byl těžký. Jak jsme šli hlouběji a hlouběji do pralesa, krok za krokem jsem se cítila jako větší a větší lama. Byla jsem moc slabá, srdce mi bušilo jako šílené a chybělo mi HODNĚ síly. Ale myslím, že se to během Green Life projektu zlepšilo. A taky mě to donutilo začít cvičit po letech a letech, kdy jsem se tomu úspěšně vyhýbala. I takové věci dokáže džungle. Od příjezdu cvičím každý den.

Po vyfocení téhle fotky (v tuhle dobu už jsem byla tak vyčerpaná, že jsem si jen chtěla lehnout na tu mokrou zem, umřít tam a nechat tygry, aby sežrali mojí mrtvolu) jsme museli vylézt STO TŘICET SCHODŮ, abychom se dostali do campu.

DSCN4342

Myslím, že jsem poprvé málem vypustila duši. ALE. Zvládla jsem to. A zvládla jsem to zase a tisíckrát potom (protože to taky byla jediná cesta k řece = koupelně).

DSCN5503

A byli jsme tam!

DSCN4125

Ten večer jsem zažila jeden z těch nejúžasnějších západů slunce v celém svém životě. Na té fotce to není skoro vůbec vidět, ale celý svět byl zahalený v oranžové, jako kdyby na nás svítila obrovská lampa.

DSCN4132

CO JSEM SE NAUČILA O DŽUNGLI:

  1. Nikdy tam není ticho. Paradoxně dělají největší hluk právě ti nejmenší – většinou hlavně cikády.

DSCN4211

2. Je to těžké. Fyzicky, ale i psychicky. Musíte si zvyknout na to, že nikdy nemáte dostatek pohodlí. Vaše tělo je často ušpiněné a zpocené, poštípané od komárů, na kůži máte škrábance, které se vzaly bůhví odkud, vaše oblečení je neustále vlhké, koupete se pouze v řece, která někdy může být trochu moc studená (minimálně pro mě, protože mi studené přijde skoro všechno) a zatímco spíte, je šance, že vám po těle budou běhat mravenci. A okolo vás krysy.

ALE. Všechny tyhle věci za to absolutně stojí. Jsem díky tomu silnější a zkušenější. Také jsem se zase o něco přiblížila většímu minimalismu. A i přes ty dny, kdy jsem se cítila sklesle a kdy jsem se prostě jen chtěla zahrabat pod peřinu s čajem a Harry Potter knížkou, přes to všechno jsem si džungli zamilovala. Protože je tak fascinující. Protože mění životy. Protože znamená svobodu. A protože život v džungli, přestože tak krátký, mi pomohl porozumět naší Matce Přírodě více než kdy předtím.

DSCN4304

3. Zjistila jsem spoustu zajímavých informací o různých rostlinách v pralese díky Alimu, který je předseda indonéské neziskové organizace YHUA a na jehož jméno se kupují veškeré pozemky Green Life (jelikož cizinci si v Indonésii pozemky kupovat nesmí). On je potom pronajímá Pralesu Dětem. Ali je skvělý.  Dřív býval pytlákem, ale potom si uvědomil, že ‘to nebylo to, co mu říkalo srdce’ a změnil svůj život. Nějaký čas pracoval jako průvodce a potom se přidal ke Green Life. Teď chrání deštný prales a snaží se pomoct planetě.

DSCN4481

4. Nevidíte tolik zvířat, kolik byste možná čekali. Hlavním důvodem je to, že nás bylo moc hodně – viděla jsem opici z docela blízké vzdálenosti jenom, když jsem byla sama. Také jsme se většinou pohybovali jen na hranicích džungle a zvířata žijí spíše hlouběji. A navrch je Gunung Leuser pěkně velký, takže je pochopitelné, že nám v campu neskákalo dvacet opic.

Upřímně? Myslím si, že takhle je to pravděpodobně lepší. Konec konců, ta zvířata tam nejsou proto, abychom na ně civěli a snažili se být s nimi v kontaktu – žijí si své vlastní svobodné životy a neměla by být ochočována nebo v blízkém kontaktu s lidmi. Takhle by se jen naučili brát si od nás jídlo, zlenivěli by a potom by nebyli schopní sehnat si svou vlastní potravu. To se děje opicím na Gibraltaru a na dalších turistických místech. Lidé se jim zalíbí, protože jim dáváme jídlo. Jenže potom ta zvířata ztrácí svou nezávislost a spolu s tím i svou svobodu.

Na druhou stranu si myslím, že není nic špatného na tom, abychom se na divoká zvířata podívali, pokud máme tu možnost a pokud jsme opatrní a rozumní, takže se jich nedotýkáme ani je nekrmíme.

Takže se mi povedlo udělat fotky těch zvířat, která jsem viděla!

ZVÍŘATA, KTERÁ JSEM VIDĚLA

  1. MOTÝLI! Hodně a hodně moc motýlů!

DSCN4332DSCN4378

2. PAVOUCI. Ale upřímně jsem jich čekala víc. Pravdou je, že pavouci vás neobtěžují tolik jako jiné druhy hmyzu.

DSCN4148DSCN4562

3. PIJAVICE. V džungli je normální, když je najdete na nohou (nebo, v mém případě, dokonce i na břiše a na hlavě – někdy padají ze stromů). Po sundání (nic z tohohle procesu nebolí) vám rána začne hrozně moc krvácet, přestože jde o skoro neexistující ranku. Je to kvůli nějaké chemikálii, kterou pijavice vypouštějí (tolik o mé znalosti chemie).

DSCN4161DSCN4179

4. VČELY. Můžete najít hodně velké, které je lepší nezabíjet, protože když zabijete jednu z nich, přiletí celé hejno a půjde po vás (zase kvůli nějaké divné chemikálii). V džungli jsou i teritoriální včely, normální včely a tyhle malé včeličky, které vám nijak neublíží – jen na vás sedají a sají váš pot, takže to někdy moc lechtá. Můžete jich mít na nohou třeba i dvacet najednou.

DSCN4169DSCN4173

5. MRAVENCI. A upozorňuju vás, že tam najdete mravence pětkrát tak velké jako v Evropě. Ale (zase paradoxně) ti nejmenší kousají nejvíce. Ti velcí jsou náhodou docela roztomilí. Koukejte třeba na tohohle.

DSCN4184

6. SPOUSTA DALŠÍHO DIVNÉHO HMYZU. V džungli můžete objevit cokoliv.

DSCN4189

7. JEŠTĚRKY. Viděla jsem jich spoustu, ale bohužel jsem žádnou nezvládla vyfotit. Smůla.

8. OPICE! První tři fotky jsou docela zamlžené, protože byly foceny z velké dálky.

DSCN4215DSCN4216DSCN4217DSCN4401DSCN4404DSCN4399

ta druhá opice je Gibbon

9. A poslední je… POLETUCHA! Chodila k nám do campu a olizovala zábradlí. Nikdo nechápal proč. Každopádně byla skvělá! Dokonce se ani nebála, vypadalo to, jako bychom jí vůbec nevadili.

DSCN4557DSCN4552DSCN4559

Moji kamarádi viděli i divoká prasata a dokonce orangutany!

DALŠÍ VĚCI, KTERÉ JSEM SI ZAMILOVALA V DŽUNGLI

  1. NAŠE KOUPELNA

DSCN4370

2. ÚŽASNÉ VEGANSKÉ JÍDLO KAŽDÝ DEN

DSCN4341

3. VÝHLED ZE ZÁCHODU

DSCN4346

4. OBROVSKÉ STROMY, hlavně náš oblíbený – říká se mu Duškův strom

20156010_10211097607174093_2631229189816344386_n

5. HADÍ OVOCE

DSCN4640DSCN4643

6. PŘÍRODNÍ VODA – byla průsvitná, tyrkysová a čistá. Přísahám, že moje vlasy na tom nebyly ještě nikdy tak dobře.

DSCN4467

7. JÍZDA NA RAFTECH zpátky do Tygřího domu, hned bych jela znovu!

DSCN5798

8. A nakonec jsem si zamilovala VŠECHNY TY ÚŽASNÉ LIDI

DSCN5561

20108322_1540968669308030_4148854328973733928_n

(Jeden člověk, Káťa, na fotce není – představte si ji v pravém rohu)

Chtěla bych poděkovat těmhle skvělým lidem za ten nezapomenutelný a nádherný zážitek. Taky děkuju Pralesu dětem za to, že se snaží pomoct naší planetě a že nám a spoustě dalším lidem dali tu možnost pomoct jim v tom.

Po návratu z džungle jsme strávili další den v Batu Katak.

DSCN4603DSCN4610DSCN4614DSCN4618DSCN4623DSCN4627DSCN4630DSCN4637DSCN4654

A potom už přišel čas, abychom vyrazili na souostroví Pulau Banyak, jelikož tady naše cesta ještě nekončila. Teď začínala druhá část projektu – BLUE LIFE. O tom si můžete přečíst v mém DALŠÍM ČLÁNKU.

20370316_1475602812462233_927214542_n

 

Během našeho pobytu v džungli nám bylo řečeno, že ‘tenhle projekt mění životy’.

A je to pravda. Zaručeně změnil ten můj. Na vlastní oči jsem viděla džungli, zažila jsem ji a učila jsem se, jak žít v symbióze s přírodou. Myslím si, že jsem díky Green Life udělala další krok vpřed, abych lépe porozuměla přírodě, světu a sama sobě. A ať to může znít jakkoli klišoidně nebo moc spiritualisticky, taky jsem udělala další krok k osvícení.

DSCN4534

Ještě jednou děkuju projektu Green Life za to, že lidem dává možnost zažít si to, co jsem si zažila já, za to, že chrání naši Matku Zemi, a za to, že díky nim zase o trochu víc věřím v lidskost a v dobrotu lidského srdce. Ještě pořád máme naději.

Denisa

btw. Kdybyste se chtěli podívat na nějaký dokument o deforestaci v Indonésii, hodně doporučuju GREEN. Je to kratší dokument bez jediného slova, ale přesto říká tak moc.

btw 2. Některé fotky, na kterých jsem já, patří jiným lidem. Děkuju jim za to, že jsem si je mohla vypůjčit. smile

btw 3. Projektu jsem se účastnila na přelomu června a července, takže můžete mít určitou představu, jak to tam v tuhle dobu vypadá.